Corse

14. listopadu 2007 v 18:51 |  Rozdělení Francie do regionů
Ostrov Korsika leží západně od Itálie a jižně od Francie. Korsika patří pod Francii. Jižněji od Korsiky je ostrov Sardinie, ten patří Itálii. Korsika je tedy ten severnější ostrov nalevo vedle Itálie. Jde o čtvrtý největší středomořský ostrov.

Korsika znamená plahočení po horách mezi mořem, nebem a Francií.
Většinu území Korsiky pokrývají vysoké hory (vyšší než Tatry, zvedají se od moře), z hor stékají mnohé říčky a potůčky. Nížina (nebo něco, co ji připomíná) je pouze v úzkém pruhu podél východního pobřeží. Většina povrchu Korsiky je porostlá křovím, klima je tu ještě trochu oceánské (občas prší), ale už zřetelně středozemní.



Z vetších měst to jsou:

Ajaccio je jakési hlavní město Korsiky. Leží na západním pobřeží. Nebudu o něm psát, že je hezké, protože hezká jsou vlastně všechna korsická města -- Korsika totiž patří pod Francii. V městečku Ajaccio se narodil Napoleon Bonaparte, má tu nezajímavý rodný dům a pomník se sochou. V Ajaccio je letiště, přístav, pevnost a normální infrastruktura běžná pro větší západoevropská města.

Bastia je největší korsické město. Leží na východním pobřeží, hodně na severu, skoro u toho "vztyčeného prstu". Má letiště a velký přístav (odjíždí odsud většina trajektů do Itálie). FC Bastia jeden čas hrála francouzskou fotbalovou ligu (možná ještě hraje), což pro místní hodně znamená. Bastia leží v úzké východní nížině (tím se vysvětluje ten fotbal -- nikde jinde na Korsice nelze udělat rovné hřiště, všude jinde jsou kopce). Mně osobně se Bastia z korsických měst líbila asi nejméně, je už dost rušná. Zajímavostí je pevnost a silniční tunely pod ní.

Corte je jediné větší vnitrozemské město s jediným vnitrozemským korsickým hradem. V době snah o osamostatnění mělo být Corte hlavním městem Korsiky. Hrad, který v Corte na vysoké skále stojí, je takový menší a ne moc zajímavý, je v něm mimo jiné moderně dostavěné muzeum. Korsičané si jej ovšem cení. Kdyby bývala Korsika samostatnost vybojovala, nechtěl bych být korsickým Klausem, asi tam není dobré bydlení. Hezké jsou pohledy z hradu dolů do přehlubokých údolí na lesknoucí se řeky vytékající z blízkých hor.

Calvi je už menší městečko, zajímavé svým přístavem a městskou architekturou. Leží na severozápadním cípu Korsiky. Calvi tvrdí, že je rodištěm Kryštofa Kolumba (Korsika dlouho spadala pod Janov). Připlouvají sem trajekty z Nice.
Porto Vecchio je důležitý přístav na jižní straně východního pobřeží. Jezdí odsud hodně trajektů, ale neznám nikoho, kdo by tam byl, protože už je to hodně na jihu.

Z historického hlediska je Korsika až nezajímavá. Protože je Korsika hornatá a chudá na nerosty i zemědělskou půdu, v minulosti byla zajímavá spíše jako námořní základna v područí cizího státního celku.

O mladší době kamenné se moc neví, akorát tu zbyla spousta menhirů a polotovarů soch -- to se týká spíše jižnější a západnější části Korsiky. Následuje dlouhé a relativně pokojné římské období. Po Římanech, jak je typické skoro pro celé Středomoří, přišla krátká nadvláda Vandalů, Byzantinců, Arabů (850 - 1034) a nakonec italských městských států. Ve středověku Korsiku vlastnily středomořské námořní velmoci. Zpočátku se jako država různých italských městských států (zejména Pisy) bránila Arabům, později připadla r. 1282 Janovu. Janované dlouho Korsiku drželi ve správě, dokonce se zde podle jedné teorie narodil Kryštof Kolumbus. Za Janovanů zesílily boje s arabskými piráty z tuniska a z jedné takové šarvátky pochází znak Korsiky - useknutá hlava Maura. Původně ta hlava měla zavázané oči, teprve později se šátek na popud Pasquala Paoliho posunul na čelo.
V novověku nastává trochu složitější období, kdy se o vládu nad Korsikou střídají různé velmoci, a střídavě se snaží osamostatnit. Už to vypadalo, že Korsika bude hrát roli jazýčku na vahách středomořské politiky a osamostatní se (o to usiloval zejména Pasqual Paoli [1725-1807), ale nakonec nadvládu nad Korsikou vyhrála Francie. De jure to proběhlo tak, že Janov předal Korsiku Francii jako splátku dluhu. Z Korsiky (z města Ajaccio) pochází Napoleon Bonaparte, ovšem místní jej v lásce vůbec nemají, protože kopal za Francii.
Válečná období dvacátého století se na Korsice nijak zvlášť nepodepsala. Italové v roce 1942 Korsiku okupovali, ale to je jenom malá epizoda. Teprve v osmdesátých a devadesátých letech se opět probouzí nacionalistické cítění Korsičanů, kdy si na Francii vynutili vlastní parlament a jakousi autonomii.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 juliette juliette | Web | 12. dubna 2008 v 16:24 | Reagovat

Tam bych chtěla jet na dovolenou ach jo já prostě miluju Francii

2 Vector Vector | 21. července 2012 v 17:13 | Reagovat

To NENI Francie zlato. To je Corse.
A citadela v Corti neni nezajímavej malej hrad.. to jsou fakt fóry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama